Povím, vám příhodku, která nás inspirovala k napsání „informačního letáku pro širokou veřejnost“.

Náš Radek miluje časopisy a noviny. Během jednoho měsíce koupíme na 80 – 90 titulů. Plánujeme a zapisujeme mu je do jeho diáře a tak ví kdy a jaký druh vyjde. Většinou je kupuji během dopoledne a Radek je dostává hned po škole, jen co si sedne do auta (jsme z Proboštova u Teplic, ale školu máme až v Mostě a tak každý den dojíždíme) O prázdninách periodika pořizujeme hned po ránu, nejlépe ještě dříve než Radek vstane. Občas jedeme do obchodu spolu. Návštěva hypermarketu je většinou velice rychlá. Radek jde k místu, kde se prodávají noviny, vybere si své oblíbené tituly a dvd a pak rychle pospíchá do místa, kde prodávají jeho oblíbenou Fantu. Já většinou cestou stihnu dát do košíku jen to, co míjíme. No a nakonec jdeme k pokladně a já se modlím, aby nebyla fronta.

Naše poslední návštěva marketu mě utvrdila v pocitu jak netolerantní jsou naši „spoluobčané“.

Radek jako vždy pospíchal ke svým časopisům a šel tou nejkratší cestou. Jenže, celou uličku zabraly dvě paní se svými vozíky. Radek toho nedbal a šel. Jedna z žen ho zahlédla a ustoupila, Radek prošel a já hned za ním. A pak jsem jen slyšela jak ona paní vehementně a naštvaně povídá té druhé „no to jsem ještě neviděla!“ (zřejmě toho ještě mnoho nezažila).

Já neměla čas (Radek už totiž mířil na druhý konec obchodu pro svůj nápoj) paní vysvětlovat náš problém, ale šokovalo mě, jak málo stačilo k tomu, aby to v paní vyvolalo „zlou krev“.

Během jízdy v autě mě napadlo napsat jakési „poučení pro veřejnost“, ihned jsem to probrala s Lenkou a ještě týž den byl byl „leták“ na světě. Pokud si myslíte, že by se i vám mohl v podobných situacích hodit, zde je ke stáhnutí. Já si jej několikrát vytiskla a dala do kabelky, abych při další „srážce s nemilou osobou“, mohla tento leták oné osůbce předat. Vím, že mnozí, kteří jej obdrží jej hodí do koše a nic se nezmění, ale možná, že někoho zaujme a bude o tom alespoň přemýšlet a snad až nás nebo vás příště potkají, mile se usmějí a popřejí nám hezký den.

Určitě to zažíváte se svými dětmi také, ona vlastně každá procházka, nákup, výlet, kino, divadlo, koupaliště či dovolená může skončit neuvěřitelným fiaskem. Nám nezbývá nic jiného než to překonat a jít dál, ale vezme nám to mnoho z naší energie, kterou tolik potřebujeme. A tak možná, a v to doufám, tato osvěta poučí „naši širokou veřejnost“ a naučí jí větší tolerantnosti k nemocným dětem či dospělým.